RADKA MOKRIŠOVÁ Datum narození: 5. 6. 1987 Matka: Alžběta Mokrišová Kategorie: CA3 Naše zážitky a příběhyMoje láska, můj splněný sen: Octavia RS Zatím maximální dosažená společná rychlost na navigaci 212 km/h a na tachoměru 235km/h. |
|
|
|
Tohle mi dodává sílu proti všem závistivým lidem: "Dokud tě pomlouvají, dokud ti házejí klacky pod nohy, buď pyšná, je to důkaz, že jsi dobrá, že jim ležíš v žaludku, neboť oni nedokážou to, co ty. Má to být důkaz - nakopnutí do další činnosti. Až se o tobě nebude mluvit, až se na tebe budou všichni usmívat, pak věz, že bude zle, neboť už nebudeš jejich konkurence, nebudeš nikdo." Něco o mně... Jmenuji se Radka Mokrišová a vystudovala jsem úspěšně obchodní akademii, zakončenou maturitní zkouškou. V Opavě jsem žila 16 let a už víc jak 5 let žiju v malé vesnici asi 10 km od Opavy, zvané Neplachovice. Už jako malinká holčička jsem zbožňovala psy. Tato přehnaná láska ke psům se mě drží už od narození a pochybuji, že mě někdy opustí. Nejvíc mně učarovaly Border Kolie. Jsou to kouzelní, úžasní psi, pro které nic není překážkou, a hlavně se s nimi nikdy nenudíte. V životě jsou pro mě důležité tyto věci: můj úžasný přítel, moji psí miláčci, rodina, pár opravdových přátel, práce a hlavně agility. Za svůj život jsem toho strašně moc prožila a vím, že bez boje nedosáhneme ničeho. Chtěla bych poděkovat všem, kteří byli vždycky se mnou a pomáhali mi v těžkých chvílích mého života. Třem lidem, kteří mě v agility naučili nejvíc, a myslím, že ještě naučí. Především je to Olina Edrová, Martina Podeštová a Barča Sajdoková. Mám ráda dobré jídlo, sladkosti, teplo a spánek. Nesnáším studenou vody, pavouky a nudu. Agility neberu jako zábavu, ale jako sport, ve kterém chci něčeho dosáhnout. Pokud jste ve čtení došli až sem, tak myslím, že jste se dozvěděli to podstatné a důležité o mě. Mějte se fajn. :o) Plány do budoucna • vybudovat si kariéru, mít vlastní pobočku a nikdy si nehledat už jinou práci • mít šťastnou rodinu, 2 překrásné děti, nejhodnějšího manžela, velký dům, parkur agility hned vedle něho, a pak 5 šílených pejsků :o) Jestli bude realita podobná, to nevím, ale věřte, že už teď se snažím, aby tomu bylo ještě lépe… Proč zrovna agility? Většina lidí si řekne, proč děláš zrovna agility? Nikdo to nezná, musíš mít u toho psy, nic pořádného nevyhraješ a ještě strávíš několik hodin venčením psů, a to nemluvím kolik hodin potřebuješ k přípravě na závody, či další trénink. A o penězích ani nemluvě, startovné je čím dál dražší a benzín samozřejmě taky. Ale já prostě agility miluju se vším všudy. Je to krásný, jedinečný sport a každé závody jsou úplně jiné, ať to jsou jiné parkury či spousta nových lidí, a nebo taky naše výsledky. Ten, kdo nikdy neviděl agility na vlastní oči, nepochopí co v tom vlastně vidím já. Poprvé jsem agility zahlédla na Intercanisu v Brně, tuším, že to byl tak rok 1995, přibližně. Jako malá holka jsem přemlouvala rodiče, ať u parkuru zůstaneme celý den. Koukala jsem přes pásku a nevěřícně pozorovala týmy, které běhají doteď. V té době mi to přišlo neuvěřitelné, co všichni psíci umí. Prolézat tunely, skákat a probíhat ostatní překážky tak, jak páníček chce, oproti psům kteří, se jen nudně ploužili v kruhu. Na výstavách mi běhání po parkuru přišlo fantastické. Postupem času jsem i já přišla na to, jak všeho docílit a své psy všechno naučit. Agility je pro mě 10 let opravdu vším, na závodech či tréninku vidím své nejlepší přátele, vidím neustále se rozvíjející závodníky a měnící se trendy běhání. Nedokážu si život bez agility opravdu představit, nemám žádný jiný koníček, žiji pouze agility! Proč zrovna Border kolie? Proč zrovna Kokršpaněl? Proč zrovna Šeltie? Proč zrovna Chorvatský ovčák? |
||
Created by Kryštof Laryš | Copyright © 2010 by agilitydogs.tym.cz
